Walles - zájezd 2026

    Po jednoleté odmlce jsme se znovu vypravili do Velké Británie, tentokrát do země červeného draka – Wallesu. V neděli po obědě odjíždělo od slavkovské školy 63 dětí spolu s 5 pedagogy, aby je o 18 hodin později přivítalo středověké městečko Bruggy v severozápadní Belgii. K jeho výrazným dominantám patří věž Belfort, bazilika svaté Krve a také dvůr bekyní (mnišek), památka zapsaná na seznamu UNESCO. Jelikož se Bruggám přezdívá Benátky severu, vypravili jsme se i my nejen na pěší pouť historickým centrem, ale i loďkami po síti místních kanálů, plavili jsme se i kolem posvátných bruggských labutí. Neopomněli jsme na návštěvu čokoládovny s ochutnávkou vynikající belgické čokolády. Odpolední procházku okolo větrných mlýnů podél kanálu ale nemilosrdně narušil silný dvouhodinový déšť. Své svršky a boty jsme pak úspěšně (i neúspěšně) sušili v motelu F1, kde jsme jednu noc přespali.

V úterý brzy ráno jsme se nalodili na trajekt směřující z Calais do Doveru, během dopoledne nás přivítaly známé doverské křídové útesy. Následoval přejezd do severoanglického městečka Chester, kde jsme mohli obdivovat dvoupatrové hrázděné domy ze 14. století (Rows), prošli jsme se po hradbách města z dob starověkého Říma a ve velkolepé gotické katedrále jsme mohli najít pamětní břidlicovou stélu, zabudovanou do historického zdiva, jako památník československým letcům z 2. světové války. Vpodvečer jsme se už vydali ke svým hostitelským rodinám.

Po hrozivé noční bouřce nás středa přivítala pošmourným, deštivým počasím. My však přejeli přes celý Walles, abychom se dostali na ostrov Anglesey, kde nám již počasí přálo. První zastávkou byla vesnička s nejdelším názvem - Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllan-tysiliogogogoch. Fyzickou kondici nám následně prověřilo 415 schodů k pobřeží South Stack s koloniemi racků, alek a alkounů. Některé nadchl monumentální středověký hrad Conwy, jiné nejmenší domek na světě tamtéž. V přímořském letovisku Llandudnu jsme bohužel kvůli poruše nemohli vyjet historickou lanovou tramvají na Great Orme a užít si krásného výhledu na záliv, nicméně s hrstkou otužilců jsme se (kupodivu na osamělé pláži) vykoupali v Irském moři. Zbytek autobusu nasával atmosféru promenády a nejdelšího mola ve Wallesu bráníce své zmrzliny před drzými útoky nenechavých racků.

Čtvrtek se podle očekávání stal opravdu nejdeštivějším dnem pobytu. Však znáte pověstné anglické počasí, velšské na tom není o moc lépe. Podle plánu jsme vyrazili do národního parku Snowdonia, chtěli jsme zdolat nejvyšší horu Wallesu (a druhou nejvyšší horu GB) Snowdon, měřící jen 1085 metrů. Slabé žaludky měly problém už se zdoláním horského průsmyku Pen-y-Pass a jeho serpentin, všichni jsme obdivovali mistrovství našich řidičů ve vyhýbání se protijedoucím autobusům – rozhodovaly mnohdy centimetry. Nicméně kvůli prudkému větru a stále trvajícímu dešti historická úzkokolejka nevyjížděla až na vrchol, ale pouze do tří čtvrtin. Pravda, pro zájezd puberťáků byla 45 minutová jízda nahoru a následná 45 minutová jízda dolů bez možnosti vystoupení a s výhledem na krásnou, ale bohužel v mlze utopenou velšskou krajinu poněkud nudná. Malou útěchou nám budiž, že jsme pohledy z vrcholu zhlédli před samotnou jízdou v propagačním filmu dokumentující vznik železnice u příležitosti jejího 130. výročí. Chuť jsme si spravili na procházce k místním vodopádům, kde sice přestalo pršet, ale všichni se pro lepší snímky na instagram nechali vodopády opět namočit. Rozchod na další památce UNESCA, nejznámějším velšském hradě Caernarfon, kde bývají korunováni princové

z Wallesu (naposledy v roce 1967 nynější král Karel III.), nadchl všechny. Téměř dvouhodinový rozchod mnohým nestačil, aby stihli proběhnout všemi chodbami uvnitř i vně hradu, vystoupat do všech věží a věžiček, nebo se vrátit ze slepých, nikam nevedoucích cest.

Pátek byl podle plánu věnován Londýnu. Po mnohdy i plačtivém rozloučení se s hostitelským rodinami jsme se snažili dojet do hlavního města co nejdříve. V poledne jsme nasedli do vyhlídkových lodí a z Temže se kochali pohledy na londýnské doky Canary Wharf, Greenwich, moderní mrakodrapy, minuli jsme impozantní Tower, podjeli jsme pod Tower Bridge. Odtud jsme se už pěšky vydali okolo repliky Shakespearova divadla Globe přes Milenium Bridge (slavný most z Harryho Pottera) k druhé největší katedrále svatého Pavla. Následoval výjezd výtahem do 15. patra mrakodrapu Garden at 120, odkud se nám naskytl úchvatný výhled na Londýn. Poté přišla zkouška odvahy a přesun 70 členné skupiny přecpaným londýnským metrem k Westminsteru. Nikoho jsme neztratili, a tak jsme se mohli vydat kolem zářícího Big Benu v Houses of Parliament k opatství Westminster Abbey, jež nás přivítalo hlasitým vyzváněním. Rychle jsme proletěli kolem Buckinghamského paláce a v parku sv. Jamese si naši fotbalisté dali zápas proti Francouzům. Toužebně očekáváný rozchod na Leicester Square naplnil a hlavně nadchl všechny- jídlo v China Townu, dokoupení dárků domů, nahrávání street danců, bloudění uličkami, shoppování až na samotné Oxford Street či pokus o „ulovení“ co nejvíce známých autorů v National Gallery na Trafalgarském náměstí. Vlak z Charing Cross nás pak dopravil k autobusu, z něhož jsme po zhruba 27 hodinách celí polámaní a rozespalí vystoupili ve Slavkově.

Za pedagogický kolektiv, řidiče i průvodkyně můžeme děti pochválit za jejich samostatnost, slušnost, kamarádské chování a soudě i podle ohlasů hostitelských rodin i výbornou úroveň angličtiny. Pravda na některých věcech musíme ještě zapracovat – úklid po sobě v autobuse, v dodržení vydaných pokynů např. mít v nestálém anglickém počasí vždy při ruce pláštěnku (ne doma, ne v kufru, ne v buse, ne v hostitelské rodině) či mít rezervní tenisky a oblečení. Každopádně každé vystoupení z komfortní zóny člověka posouvá dál a věřím, že si to i přes částečnou nepřízeň počasí všichni užili, byli po příjezdu domů nadšeni a možná se do Wallesu v budoucnu budou chtít znovu vypravit.

Mgr. Kateřina Zahlová